OPETH - The Last Will And Testament
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
U většiny tuzemských skupin spadajících do kategorie hard´n´heavy často nechápu jednu věc – proč musí za každou cenu dávat okázale najevo svou příslušnost k tzv. „zábavovému stylu“ (poslední dobou se pro tento směr nejčastěji používá označení „agro“)? Chápu, že nejvíc posluchačů této odnože hudby a potencionálních návštěvníků koncertu je na venkově, ale i tak si myslím, že (pokud na to kapela po technické a tvůrčí stránce má) by se hudebníci měli pokusit o trochu vyzrálejší a „dospělejší“ hudbu. Je hodně heavymetalových skupin, které dokazují, že tento styl lze dělat inteligentně a neklišovitě.
Novobydžovský spolek EPITAF nám na novinkovém CD „Piraňa“ ukazuje, že se jedná o typický případ výše zmíněného nešvaru. Opravdu nerozumím tomu, že se nepokusí složit víc podobných písní jako jsou „Dobyvatelé nebes“ a „Zajatci času“ (sice to jsou obšlehlé speedové postupy s pečetí z Hamburku, ale jejich poslech je velice příjemný, to nemůžu popřít). Zbytek alba je bohužel tisíckrát vylouhovaná esence, kterou nám předkládají české metalové kapely již od dob, kdy frčely tygrované kalhoty a botasky s obřím jazykem. Zřejmě nejhorší ingrediencí tvorby EPITAF jsou texty, které mají tu škodolibou schopnost pohřbít i ne uplně nejhorší hudební nápad a solidní zpěvové linky – např. „Tajemství šéfa kuchyně“, té je opravdu škoda. Samozřejmě nemohou chybět ani siláckoromantické balady („Když láska umírá“ a „Šeherezáda“), žertík v podobě politické agitky („Myslím to upřímně“) a v neposlední řadě také koncertní hity/vyřvávačky („Sex on-line“, „Piraňa“, „Vodník“ a „Prasopes“).
Čili podtrženo a sečteno – album obsahuje všechno, co by mělo oslovit agrometalovou veřejnost.
Možná mě opět bude někdo obviňovat z nenávisti k „poctivému heavymetalu“ a bude mi vyčítat, že to hudebníci dělají ve svém volném čase a že bych měl oceňovat snahu, ale věřte mi, že nemůžu dát vysokou známku. Proti kapele samotné vůbec nic nemám, podle fotek a toho, co jsem si o nich přečetl, mi připadají jako celkem sympatičtí a pohodoví lidé, ale mou povinností je být co nejvíc objektivní, a proto i podle toho hodnotím. Myslím, že konečné body plně odpovídají výše napsaným řádkům.
Prototyp zábavové hard´n´heavy skupiny. Bohužel. Neškodilo by nabrat kurs poněkud vyzrálejším směrem.
3 / 10
Radek Řezníček
- zpěv
Tomáš Treichel
- kytara
Jan Dlouhý
- kytara
Pavel Bělík
- basa
Martin Drobný
- klávesy
Václav Tláskal
- bicí
1. Dobyvatelé nebes
2. Sex on-line
3. Piraňa
4. Vodník
5. Když láska umírá
6. Tajemství šéfa kuchyně
7. Ikarův pád
8. Šeherezáda
9. Zajatci času
10. Prasopes
11. Myslím to upřímně
12. Hrnečku smaž
Piraňa (2005)
Horoskop (2003)
New (2001)
Bludička (2000)
Královna snů (1999)
Vydáno: 2005
Vydavatel: Česká muzika
Stopáž: 64:09
Produkce: Míla Sládek
Studio: Benas
Golden kids poctivého bigbítu ma trochu sklamali. Ocakavania boli vyssie, ale pridavam body, pretoze na veselici je to peklo Verměřovice - 8. 4. 2007: epitaf-aktualne.cz/gallery.php?modul=gallery&akce=obrazek_ukaz&obrazek_id=890 epitaf-aktualne.cz/gallery.php?modul=gallery&akce=obrazek_ukaz&obrazek_id=896 epitaf-aktualne.cz/gallery.php?modul=gallery&akce=obrazek_ukaz&obrazek_id=899 epitaf-aktualne.cz/gallery.php?modul=gallery&akce=obrazek_ukaz&obrazek_id=902 PS: Piraňa 10/10 Vodník 10/10 Prasopes 10/10
Ja mám pocit, že Švédi sa vrátili až niekam k "Deliverance" a skutočne som nečakal, že ma to bude baviť až takto. Prvé vypočutia prinášajú zvedavosť a radosť; rastie to!
Aktuální EP ukazuje dvě tváře současně. Zprvu klasický symfonický patos, pak ovšem skladby „200 Years“ a „Live The Tale“, které se bez sborových refrénů obejdou, a hned je to o třídu lepší. Tudy vede cesta z tvůrčí smyčky a bezradnosti posledních alb.
Je to úplne posledný album THE CURE? Dôstojnejší odchod si neviem predstaviť. Spočiatku nenápadný album si ma postupne omotal melancholickou atmosférou. Hustý oblak hmly, z ktorej sa mi nechce hľadať cestu von. ,,Disintegration" pre toto desaťročie.
Návrat niekam k "Ghost Reveries" so zvukom posledných albumov. Stávka na istotu, ktorá však za vrcholmi tvorby zaostáva. Navyše, mňa osobne rozprávač pri sústredenejšom posluchu tohto koncepčného albumu irituje.
V jisté BDM RPG hře vytváříte ultimátní postavu a její charakteristiky definujete následovně: Násilí: 100%, Technické skills: 100%, Skladatelská inteligence: 100%, Šarm: 100%, Oddanost 100%, Laskavost: 0%. Do kolonky "Jméno" pak vyplníte: DEFEATED SANITY.
Už poněkolikáté zní otázka stejně: Zničil Einar Solberg další desku jinak velice talentované kapely? Odpověď zní: Zase to zvládl. Jeho hlasový projev je jak chilli. Koření. Měl by se používat citem. Když se tam toho najebe hodně, nedá se to žrát.
Hele, Blake Judd ještě žije. Enfant terrible (ale současně i schopný skladatel) US blacku je (znovu) zpět a tentokráte doručuje tradičněji pojatou kolekci. Šlape mu to dobře, tělo už má sice životem zhuntované, mysl však zůstává stále čerstvá.